Soužen, soužení, soužiti: stč. ssoužen, -í, -iti, doslovně něco zúženého, něco užším učiniti, např. o krocích [
Job 18:7;
Pro 4:12], sevříti [
Luke 19:43], omezen, omeziti; přeneseně trápiti, utlačovati, do úzkostí přiváděti; úzkost, trápení, tíseň apod. Kral. tak překládají několik různých hebr. výrazů, jež však nadto překládají velmi různě: soužiti, trápiti, utiskati, úzkost, sevření apod. Všechny označují různé druhy trápení, nesnází a těžkostí, ať už jde o trápení, jež doléhají zvnějšku anebo o nesnáze vnitřní. Tak např. Izraelci byli souženi okolními nepřáteli [
Judg 10:9 ,
Judg 10:14;
1Kgs 8:37;
2Kgs 13:4;
Neh 9:27], jejich nájezdy nebo obležením ve válce [
Deut 28:53 ,
Deut 28:55;
Ps 9:10 ;
Ps 46:2]. Egyptští sužovali Izraelce, kteří se stali jejich otroky [
Exod 3:9 ;
Exod 4:31; sr. 22,21; 23,9].Soužení může označovat také nebezpečí života [
Ps 86:7], útisk osobních nepřátel [
Ps 50:15 ;
Ps 54:9 ;
Ps 59:17]. Ž 107 nazývá soužením bloudění po poušti [v. 6], žalařování [v. 13], nemoc [v. 19], tonutí na moři [v. 28]. Jde-li o vnitřní soužení, překládají Kral. příslušné hebr. výrazy většinou slovem úzkost, sevření nebo trápení [
Deut 31:17 ,
Deut 31:21;
1Sam 10:19 ;
1Sam 26:24;
2Sam 22:7;
2Kgs 19:3;
2Chr 15:6 ;
2Chr 20:9 ;
2Chr 33:12; Sof 1,15; sr.
Ps 18:7 ;
Ps 25:17n ;
Ps 69:18;
Lam 1:20], ale také soužení [duše
Gen 42:21;
1Sam 30:6;
Ps 31:10;
Jer 6:24].
Izrael ve svých dějinách ustavičně zakoušel různá soužení, jež však měla pro něho spasitelný význam, ať už šlo o utrpení v Egyptě [
Exod 3:9 ;
Exod 4:31] nebo v babylonském zajetí [
Deut 4:27 -
Deut 4:30 ;
Deut 28:47nn] nebo o jakékoli soužení mezi oběma těmito mezníky [
Judg 6:9 ;
Judg 10:6 -
Judg 10:16;
1Sam 10:18nn]. Neboť všecka tato soužení byla nejen trestem Božím za nevěrnost, nýbrž měla i výchovný účel [
2Chr 15:4 ;
2Chr 20:9nn;
Neh 9:26nn;
Ps 107:6 ,
Ps 107:13 ,
Ps 107:19 ,
Ps 107:28;
Isa 26:16 ;
Isa 37:3;
Jer 10:18nn]. »Chléb úzkosti a vody soužení« [
Isa 30:20] jsou jen předehrou k vysvobození. »Den úzkosti«, »čas soužení« byl současně dnem navštívení Božího [
2Kgs 19:3;
Obad 1:12 ,
Obad 1:14;
Isa 33:2 ;
Isa 37:3;
Nah 1:7].
Isa 63:9 jde dokonce tak daleko, že 1 Bůh měl soužení ve všelikém jejich soužení. Ovšem, jednou nastane »čas soužení, jakéhož nebylo« [
Dan 12:1]. Ale tento eschatologický čas soužení, tj. poslední soud, bude dnem spásy pro vyvolený lid, zapsaný v Boží knize [sr.
Hab 3:16nn; Sof 1,15].
Ale nejde jen o soužení Izraele jako celku, nýbrž i o soužení jednotlivých *spravedlivých, zvláště v Žalmech. Někde to vypadá tak, že spravedlnost a soužení patří nerozlučně k sobě. Úzkosti spravedlivého jsou mnohé [
Ps 34:20]. Chodí uprostřed soužení [
Ps 138:7], ale Hospodin je jeho síla v času soužení [
Ps 37:39 ;
Ps 50:15], Přijímá soužení jako něco, co pochází z ruky Boží [
Ps 39:1 ;
Ps 66:11 ;
Ps 71:20] a má výchovný význam [
Ps 119:71]. Nakonec se raduje z Božího opatrování a vysvobozování [
Ps 9:10 ;
Ps 32:7 ;
Ps 34:7 ,
Ps 34:18 ;
Ps 37:39n ;
Ps 54:9 ;
Ps 59:17 ;
Ps 91:15]. Tím se stává spravedlivý povzbuzením pro všechny, kteří procházejí podobným soužením.' *Utrpení.
Také v NZ zahrnuje výraz soužení všechny možné druhy trápení. Většinou je tak překládáno řecké thlipsis, jež však Kral. překládají také výrazy trápení [
Rom 2:9], zarmoucení [
Rom 8:35], utištění [
2Cor 6:4], úzkost [
2Cor 4:8;
1Thess 1:6;
Rev 2:10], nesnadnost [
1Thess 3:7], aby tak naznačili obsahovou bohatost tohoto pojmu. Někde se zřejmě myslí na pronásledování [
Mark 4:17;
1Thess 3:3n;
2Thess 1:4], jinde na soužení, spojené s uvězněním [
Acts 20:23;
Eph 3:13, sr. 3,1;
Rev 2:10, kde Kral. překládají úzkost], jinde na soužení, plynoucí z urážek [
Heb 10:33 ;
Heb 11:37], z chudoby [
2Cor 8:13, kde Kral. mají »úzkost«; sr.
Rev 2:9], z nemoci [?
Rev 2:22].
Rom 8:35 je snad shrnuto vše, co lze mysliti výrazem soužení. Podobně
2Cor 11:23nn. O vnitřních souženích mluví
2Cor 2:4 ;
2Cor 7:5;
Phil 1:16.
Soužení jsou ovšem i pro věřící zdrojem stálého a nebezpečného pokušení [
2Cor 1:8nn;
1Thess 3:3nn;
Rev 2:10; sr.
Mark 4:17], ale také prostředkem k osvědčení víry [
2Thess 1:4], trpělivosti [
Rom 12:12], naděje, jež nehledí na to, co se vidí, ale k cíli života [
2Cor 4:17n]. Trpělivost v soužení přináší i potěšení [
2Cor 1:5n]. A tak se Pavel chlubí i souženími, jež probouzejí trpělivost, posilují naději [
Rom 5:3n] a naplňují radostí [
Col 1:24] z Ducha sv. [
2Cor 8:2]. Neboť takto snášeným soužením jednoho je posilována víra druhých v podobném soužení a tak budována církev [
2Cor 1:4nn;
Eph 3:13;
Col 1:24;
1Thess 1:6n;
Rev 1:9].
Soužení je nejen náhodným [
Acts 11:19;
2Cor 1:4nn;
1Thess 3:7;
2Thess 1:4;
Heb 10:33;
Rev 2:9n], ale nutným průvodním zjevem křesťanova života [
John 16:33; sr. 15,20;
Acts 14:22. Žilka překládá
1Thess 3:2n: »Vždyť sami víte, že je to naše určení«], takže Pavel mohl věřícím v Tessalonice soužení předpovídat [
1Thess 3:4] a sám o sobě praví, že mu Duch sv. po městech osvědčuje, že ho očekávají vězení a soužení [
Acts 20:23] nad ta, kterými už prochází [
2Cor 1:4 ;
2Cor 7:4n].
Věřící ovšem snášejí svá soužení jako pokračování a doplněk soužení Kristových [
Col 1:24; sr.
2Cor 1:5], Utrpení a soužení spojují s Kristem tak, že toto spojení dává i jistotu vzkříšení s Kristem [
Phil 3:10;
1Pet 4:13]. Neboť soužením pro Krista a jeho slovo věřící znovu prodělává smrt Kristovu [
2Cor 4:1; sr.
Rev 7:14]. A nejen to: soužení je pro křesťana předjímkou oněch soužení, jež budou předcházet druhý příchod Kristův na tento svět [
Matt 24:4 -
Matt 24:28], jež vyvrcholí ve »velikém soužení« [
Matt 24:21;
Rev 7:14, sr. 3,10]. Je to ozvěna
Dan 12:1 a židovské literatury mezi SZ a NZ. Ale NZ je přesvědčen, že toto poslední soužení už nastalo právě proto, že se příchodem Kristovým vlomil »poslední věk« do tohoto starého věku; tato soužení nastala vlastně už utrpením Kristovým a jsou předjímkou posledního soudu. V tom smyslu postihují nejen věřící, ale všechny, pro něž ovšem mají docela jiný význam než pro věřící a také je docela jinak snášejí [
Rom 2:9;
2Thess 1:5n; sr.
Matt 24:4 -
Matt 24:28]. *Soud.
